Opravdu Bůh dopouští války a proč trvá tak dlouho, než nastane mír?, 4. část ze 4

Lidé sami to musí pochopit a přijmout a vrátit se k Nebeské Kvalitě, včetně soucitu, včetně laskavosti, včetně toho, že jsme nápomocní ostatním. A především, nikdy nevražděte své vlastní děti ani nepomáhejte lidem vraždit jejich děti a/nebo zabíjet nevinné zvířecí lidi či pomáhat zabíjet nevinné zvířecí lidi, a dokonce je jíst.

Opravdu se modlím, aby jednoho dne každý z vás uviděl ten obraz ve svém nitru, jak karma působí, aby vás později přivedla k utrpení. Někteří trpí okamžitě. Existuje mnoho skutečných příběhů o lidech, kteří zabíjejí psí lidi nebo zabíjejí zvířecí lidi a poté strašlivě trpí a téměř okamžitě. A někteří budou trpět dlouho poté, protože možná mají nějaké velké zásluhy z jejich předchozího života či životů které je do jisté míry ochrání nebo po určitou dobu. Ale poté, nakonec za to budou muset zaplatit, protože, například, nikdo nemá neomezené zásluhy, které by vás mohly ochránit před vaší špatnou karmou.

„Děsivá karma bezohledného majitele obchodu s ovocem, zabíjecího kuřata!“

HOST: Náš první příběh se odehrál v roce 2019 a vyprávěla jej laická buddhistka, která byla svědkem srdcervoucích karmických následků, jimž čelil pár jménem Tuấn a Hoa.

Narrator: Uslyšela jsem zoufalý nářek kuřat – ostrý, pronikavý zvuk, který prolomil ticho kolem mě. Zastavila jsem se a instinktivně pohlédla na Tuấna, který stál opodál; levou rukou svíral krk kohouta se zlatým peřím, zatímco v pravé ruce držel lesknoucí se nůž. Kohout se zuřivě bránil, divoce mával křídly, ale nedokázal se vymanit. V mžiku čepel prořízla vzduch, a proud jasně červené krve vystříkl a rozlil se na popraskanou cementovou podlahu, zatímco poslední výkřik ptáka byl přerušen. […] Ale to, co mě ještě víc zamrazilo, byl jeho obličej – zcela bez výrazu. Ani jediný zamračený výraz, ani mrknutí oka. Provedl ten čin jako stroj, jako by život, který právě vzal, neznamenal vůbec nic. […]

V mlhavém snu jsem se ocitla stojící před obchodem s ovocem, ale nebyla to ta známá scéna ze dne. Obloha byla černá jako uhel, a nikde nebyla ani živá duše. […] Najednou se uprostřed malého dvorku objevil obrovský kohout. Byl nejméně desetkrát větší než normální kuře, s ohnivě červeným peřím. Jeho kulaté, zářící oči jasně svítily ve tmě a upřeně se na mě dívaly. Chtěla jsem utéct, ale nohy mi jako by někdo přitlačil k zemi, nemohla jsem se hnout. Kohout nekokrhal ani mi nebránil; prostě tam jen stál, nehybný, a jeho planoucí oči jako by mi pronikaly přímo do duše. Pak promluvil – ne jako vrána, ale hlubokým, zřetelným hlasem, jako by to byl člověk: „Zaplatí za to vlastníma nohama. Byla prolita krev, dluh musí být splacen.“

HOST: Poté, co prožila ten podivný prorocký sen, mohla se tato laická buddhistka jen tiše modlit, aby se Tuấn probudil, než bude příliš pozdě. Když ale karma plně dozraje, její důsledky nevyhnutelně následují. V zimě roku 2023 utrpěl Tuấn vážnou nehodu, když byl na cestě doručit kuřecí lidi zákazníkovi.

Narrator: Tuấn ležel v nemocniční posteli, tvář bledou, nohy pevně ovázané obvazy, ačkoli skrz bílou látku již prosákly červené skvrny. Lékař mi řekl, že utrpěl těžkou zlomeninu stehenní kosti spolu s vážným poškozením páteře. Při operaci udělali, co mohli, ale šance, že bude někdy znovu chodit, byla téměř nulová. Byl ochrnutý od pasu dolů, pravděpodobně na celý život.

HOST: Jednoho dne, přemožen pocitem viny a výčitkami, vyjádřil Tuấn přání setkat se s touto laickou buddhistkou.

Narrator: „Mýlil jsem se,“ řekl a slzy mu stékaly po tváři. „Neměl jsem je zabíjet. Neměl jsem se vysmívat karmě. Teď tomu věřím… ale je příliš pozdě!“ […] „Včera v noci se mi zdálo o muži oblečeném v černém, s nejasnou tváří, který stál v rohu mého pokoje. Neřekl ani slovo, jen ukázal na moje nohy a zasmál se. Ale ten smích nezněl lidsky, ozýval se, jako by vycházel z hlubin podzemí. Pak promluvil: ‚To je teprve začátek. Krev nestačí. Dluh ještě není splacen.‘ Probudil jsem se s trhnutím, ale chlad z toho snu mě stále obklopoval, připadalo mi to tak skutečné.“ […]

Chytila jsem ho za ruku a snažila se mluvit klidně: „Tuấne, teď, když sis uvědomil svou chybu, ještě není pozdě. Prosím, upřímně se kaj, přeříkávej Buddhovo Jméno, a pros o odpuštění. To, co jsi zasel, musíš skutečně splatit, ale skutečná lítost může pomoci zmírnit břemeno karmy.“ Zavrtěl hlavou, a slzy mu tekly ještě silněji: „Ty tomu nerozumíš. Teď to cítím! Smrt není konec. Bojím se, že příští život bude ještě horší než tenhle. Zabil jsem tolik kuřat… Dlužím tolik životů… Jak to všechno mohu kdy splatit?!“

Úryvek z „Údajné bezprostřední následky po zabití psa v první den lunárního měsíce“

Narrator: Vàng byl pevně přivázán u kokosové palmy, všechny čtyři nohy svázané provazem, obojek utažený tak pevně, že se třásl, jako by tušil svůj osud. Jeho rozšířené oči byly zarudlé a tiše prosily těch pět mužů, zatímco ocas mu visel bezvládně dolů. […] Tý Ðen zvedl nůž a ocelová čepel se zařízla do psího krku. Jasně červená krev vystříkla jako proud, rozstříkla se do staré keramické misky, kterou Tư Lùn držel, a rozlila se po suché, popraskané zemi. Vàng se zmítal, oči široce otevřené, vyzařující nenávist, jako by se snažil vtisknout svůj osud do myslí těch pěti mužů. […] Tý Ðen zvedl hlas arogantně, jako král vyhlašující válku: „Na ex, bratři! Psí maso první den přináší štěstí na celý rok. Nebojím se žádných bohů ani duchů!“ […] Té noci celou vesnici vyrušilo dlouhé, žalostné vytí psů, které se neslo z polí až ke břehu řeky. Nebyl to jen jeden pes, ale zdálo se, že desítky, vytí se ozývalo zblízka i zdaleka, jako by přivolávalo duchy z temnoty. Děti křičely, zatímco staří lidé se třásli a šeptali buddhistické modlitby. […]

Tư Lùn, nejupovídanější z celé skupiny, začal žít ve strachu po té noci, kdy se vesnicí neslo vytí psů. […] Zdálo se mu o Vàngovi, jak mu z krku kape krev, oči mu hoří červeně, stojí u jeho dveří a upřeně na něho zírá. […] Druhou noc nemohl Tư Lùn spát. […] Nakoukl škvírou ve dveřích a ztuhnul hrůzou při pohledu na velkého černého psa s očima zářícími jako žhavé uhlíky. […] Vykřikl a vyběhl na dvůr, snažíc se dostat k sousedovu domu. Ale právě když vyšel z uličky, z ničeho nic se objevil tříkolový vozík, pohybující se jako smrtící poryv větru, a srazil ho k zemi. […]

Ba Mập, otřesený Tư Lùnovou smrtí, začal ztrácet spánek a chuť k jídlu, trápil se, jako by ho pronásledoval duch. […] Třetí noc se rozhodl, že nezůstane doma a utekl k příbuzným na druhý konec vesnice. […] Kolem půlnoci se přímo pod oknem ozývalo vytí psů, kteří ho volali jeho jménem mrazivým, děsivým způsobem. Třásl se, svíral deku a mezi vzlyky mumlal: „Prosím vás, už to nikdy neudělám.“ Najednou se ze střechy ozvalo ostré prasknutí, jako by se zlomila větev. Vyběhl na dvůr a snažil se utéct zpátky k matčině domu, ale jakmile se dostal na ulici, z ničeho nic se objevil rozjetý nákladní vůz a srazil ho k zemi. […]

Hai Rô, vyděšený Ba Mậpovou smrtí, upadl do stavu naprosté paniky. […] Čtvrté noci se z banánového háje za jeho domem ozývalo vytí psů, smutné a mrazivé, jako by přivolávalo duchy. Mávl nožem do tmy, ale ten se zlomil a spadl s ostrým prasknutím, jako varování z jiného světa. Utekl k řece v naději, že se schová na lodi, protože si myslel, že voda dokáže odhánět neklidné duchy. Ale jakmile vstoupil na bambusový most, ten se zlomil a on spadl do řeky, kde ho zasáhlo lodní kolo do krku. […]

Năm Sẹo, nejtvrdší z celé skupiny, se snažil vypadat nebojácně, ale v hloubi duše ho už ovládl strach. […] Šesté noci, za mrholení, se Năm Sẹo rozhodl opustit vesnici v domnění, že útěk daleko odtud kletbu zlomí. […] V chladném dešti uslyšel z křoví vytí a výsměšně se ušklíbl: „Toulavý pes, co? Chytím tě a udělám z tebe maso.“ […] Šel za zvukem vytí a čím déle pršelo, tím hlouběji se nořil. […] Před ním stál velký kokosový strom s hustými a spletitými větvemi. […] Pod stromem seděl nehybně Vàng, promočený, s očima planoucími červeně a jazykem potřísněným krví. […] Năm Sẹo ztuhnul a srdce mu divoce bušilo. […] Vàng zavyl, pronikavý zvuk, se rozléhal lesem jako poslední kletba. […] Năm Sẹo vyrazil směrem k silnici a snažil se utéct zpět do vesnice, ale z ničeho nic se objevila motorka a srazila ho k zemi. […]

Tý Ðen, poslední přeživší muž, nyní žil v naprostém strachu. […] Padl na kolena a prosil dusivým hlasem, jako člověk bez naděje: „Prosím, zachraň mě! Mýlil jsem se! Už to nikdy neudělám!“ […] Sedmou noc se rozhodl jet na motorce k malé svatyni u řeky. Poklekl před oltářem, zapálil kadidlo a třesoucím se hlasem se modlil: „Udělal jsem chybu, upřímně lituji. Vàngu, prosím, odpusť mi.“ […] Na zpáteční cestě se k němu náhle přiřítil tříkolový vozík a srazil se s jeho vozidlem. Tý Ðen byl sražen k zemi, silně krvácel, ale přežil.

Než jsem Vás následoval, abych duchovně praktikoval, byl jsem rybářem pracujícím na moři. Zabil jsem nespočet bytostí ve vodě, a už dlouho od mládí, když mi bylo něco přes 25 let, jsem trpěl mnoha nemocemi souvisejícími s masitou stravou, jako je chronická sinusitida, kardiovaskulární onemocnění, bolesti kloubů, vyhřezlé ploténky a klaustrofobie. V té době jsem trpěl velkými bolestmi. Navštívil jsem mnoho lékařů, ale bez úspěchu. Jednoho dne mi můj starší bratr, který duchovně praktikoval s Mistryní, poradil, abych přestal rybařit, stal se veganem a duchovně praktikoval. Poslechl jsem svého bratra, stal se veganem a četl Mistryniny knihy. Pak po nějaké době, jsem byl 1. listopadu 2014 Mistryní zasvěcen, a dodnes praktikuji Metodu Quan Yin. Moje zdraví se postupně zlepšovalo, a nyní jsem v pořádku a zdravý. Moje láska i moudrost se stále zlepšují. Rád bych Mistryni popsal jeden z mých vnitřních zážitků:

Jednou jsem si během meditace najednou všiml červených skvrn na břiše, které se pomalu zvětšovaly, a s úžasem jsem sledoval, jak z nich vylézá spousta tvorů, jako sépií, chobotničtí, malí rybí lidé a podobně. Bylo to velmi bolestivé. Mnoho z nich nechtělo vylézt, takže jsem musel použít svoji ruku, abych každého z nich vytáhl ze svého těla. V tu chvíli jsem cítil bolest, kterou nelze popsat! A když byli všichni venku, pocítil jsem velkou úlevu. V duchu jsem pochopil, že: Když jsem následoval Mistryni a praktikoval Metodu Quan Yin, Mistryně na Sebe vzala mé četné minulé karmy a vyřešila mou pevnou karmu, za kterou bych musel platit po mnoho životů. Zkrátila jste tyto splátky na jednu meditační seanci, aby se mé tělo stalo zdravějším a já mohl pokračovat v praktikování a být povznesen.

A díky Mistrynině Požehnané Síle, která během meditace prostupovala mým tělem, mi bytosti, které jsem zabil, odpustily a vyšly z mého těla. Moc Vám děkuji, že jste mě zachránila z mé nevědomosti v tomto světě. […]

Jedna z mých příbuzných onemocněla po podání druhé dávky vakcíny proti COVID-19. Jednalo se o závažný zánět močového měchýře se zánětem močové trubice. Navštívila několik lékařů, ale žádný z nich nedokázal určit, o jaký druh bakterie se jedná, a proto jí nemohl předepsat správné léky. Trpěla příliš velkými bolestmi, než aby mohla chodit do práce. Během meditace jsem viděla, jak z její močové trubice vycházely kosti a peří kuřecích lidí. Uvědomila jsem si, že její nemoc byla karmickou odplatou za konzumaci masa. (Kuřecí lidé přišli, aby se pomstili.) […]

Jednou jsem sebrala odvahu a poslala vzkaz od srdce Supreme Master TV, a jednoho dne jsem viděla, že ho odvysílali! […] Nečekala jsem, že mi Mistryně navzdory Svému nabitému programu také zanechala vzkaz, což byla velmi něžná Láska, která přesahuje všechna slova. […] Mimochodem, Mistryně ve Své odpovědi zdůraznila důležitost veganství. Spěchala jsem si prohlédnout seznamy registrovaných jatek. Šokovalo mě, že jatka jsou nejvíce soustředěna v oblastech, kde dochází k více katastrofám! […]

Můj otec dříve velmi rád jedl maso zvířecích lidí. Když mu bylo 39 let, jedna jeptiška mu poradila, aby se ve věku 40 let stal veganem. S touto radou nebyl vůbec spokojený. Ačkoli po jeho 40. narozeninách náš rodinný podnik postupně upadal, stále při každém jídle jedl hodně masa zvířecích lidí. Teprve ve věku 68 let, když se jeho požehnané odměny v životě vyčerpaly, začal být nemocný; s překvapením si uvědomil, že se jeho život změnil. Všichni jsme mu radili, aby se stal veganem. Nechtěl to udělat, ale aby si zachránil život, pokusil se být veganem. Veganská strava mu velmi usnadnila proces uzdravování. […]

Dobře. To by měla být odpověď na to, na co jste se mě ptali: „Proč Bůh dopouští války?“ a „Proč trvá tak dlouho, než nastane mír, přestože se všichni velcí světoví vůdci tak usilovně snaží vyjednat ukončení válečných konfliktů, válečných her, aby situace byla opět mírová a životaschopná, aby svět nebo země měly opět mír a důstojný život.“ Opravdu o tom nechci příliš mluvit, protože byste si mohli myslet, že vás chci… Chci vás přivést ke svému učení. Ne, ne. Říkala jsem vám to už mnohokrát. Představila jsem vám mnoho dalších náboženství, mnoho dalších náboženských organizací, mnoho systémů víry. Představila jsem vám to, co už znám. Ale stále mám pocit, že mnozí z vás tomu ještě nerozumí, a tak jsem se snažila mluvit znovu a znovu, i když to vlastně nerada dělám.

Opravdu bych si jen přála mít klidný život, normální život jako všichni ostatní, s mým běžným duchovním praktikováním dokud mi Bůh nedovolí jít Domů. Ale nemohu vždy mlčet, když vidím lidi trpět v nevědomosti, a jejich nevědomost jim skutečně způsobuje bolest a utrpení v tomto životě a poté v pekle. A po pekle to pokračuje: možná se stanou člověkem, zvířecím člověkem, a budou trpět znovu a znovu a znovu, nikdy se z toho cyklu nedostanou.

To vše mi nedá spát. Hodně pláču. Takže se stále snažím vám to připomínat. Doufejme, že někteří lidé, někteří z vás, to pochopí a pokusí se vrátit k pravému lidskému způsobu života, měřítku všech Nebes a dokonce i pekla. Dokonce ani mája, pokud jste ctnostní, jste morální, se neodváží ani přiblížit, aby vás nechali je vidět, natož aby vám ublížili nebo vás vzali do pekla, ne. Ale pokud některým lidem chybí morálka, chybí ctnosti, a to i jen v myšlenkách, pak budou mít příležitost k vám přijít a ublížit vám a způsobit, že se stanete horšími – zhorší vaši obranu a vaši vůli.

Protože když přemýšlíte nebo když děláte věci, které nejsou Nebeské, které jsou pekelné, pak snižujete svou vibraci, svou úroveň hodnoty. Stanete se jako oni – jako pekelná bytost nebo jako ďábel, jako zlo nebo jako velmi nedůstojná entita. Nebudete Nebeská bytost. Nebudete způsobilí být hodni ani toho, abyste byli lidmi. Pak až to ďáblové uvidí, budou vědět, že jste padli. Pak k vám mohou přijít se svými podřízenými, mučit vás nebo způsobit, že budete stále horší, co se týče slušnosti, morálky a morálních zásad. Tak vám mohou ublížit. Prosím, udržujte tedy vždy svou mysl, udržujte své myšlenky, svou řeč a své tělesné činy čisté a prosté. Žádné škodlivé myšlenky vůči nikomu. A především se neúčastněte žádné z této vražedné energie z masa zvířecích lidí. Pak budete v bezpečí.

Nemusíte mě následovat. Prostě se řiďte morálními pravidly tohoto světa. Prostě dělejte dobré věci, abyste si zasloužili více zásluh. V tomto fyzickém světě si vše, co chcete, musíte zasloužit, i kdybyste přišli z nejvyššího Nebe, jakmile jste jednou tady – protože dlužíte. Dlužíte tomu světu, že jíte jeho jídlo. Takže musíte zaplatit. Takže pokud děláte svou práci, abyste si vydělali na živobytí, pomáháte ostatním, pak nejste v dluzích. Ale přesto, pokud je svět plný chaosu a problémů, možná se budete muset podílet na něčem z této kolektivní karmy. Takže, abyste se tomu všemu vyhnuli, udržujte se čistí, udržujte se morálně v pořádku. Všechno dobré udělejte hned. Všemu špatnému se vyhněte. A vždy se modlete k Bohu, abyste požádali o ochranu, o lásku, o odpuštění. Pak budete v pořádku.

Nemusíte následovat mě ani nikoho jiného. Pokud jsou vaše lidské zásady dobré a pevné, pak budete v pořádku. Můžete se znovu narodit jako člověk a vzít si s sebou všechny zásluhy, abyste se mohli stát bohatými, slavnými, milovanými, a měli mír ve své rodině, ve svém životě i ve své zemi. Doufám, že někteří z vás naslouchají, někteří z vás kteří jsou skutečně lidmi, a mají duši hodnou člověka. Ale samozřejmě je mnoho těch, kteří nebudou naslouchat, protože nejsou lidmi. Nemají duše. Pocházejí z negativní síly nebo jsou samotní ďáblové. Takže pokud vidíte lidi, kteří jsou takoví, snažte se jim vyhýbat, jak jen to jde. A pokud s nimi musíte být, modlete se k Bohu. Modlete se k Nebi, aby vás ochránilo.

Dobře, to je prozatím vše. Všechny vás miluji a modlím se k Bohu, aby k vám byl shovívavý, odpustil vám, požehnal vám, miloval vás a ukázal vám cestu. Pokud za mnou přijdete, jsem samozřejmě ochotna vám vždy duchovně pomoci. Pokud ale nepřijdete, pak se prosím o sebe postarejte sami. Modlete se k Bohu neustále, kdykoli můžete. A buďte dobrým člověkem. Pomáhejte ostatním – je lepší nikomu neubližovat. Jen si pamatujte, neubližujte ani červíkovi. Kéž Bůh požehná nám všem, odpustí nám všem, a všechny nás dovede zpět do skutečného, pravého, nádherného, úžasného, bezstarostného, pokojného a blaženého Domova. Amen.

Děkujeme Ti, Pane, za Tvou Štědrost, Tvou Lásku a Tvé Soucítění s námi. Kéž jsi také osvobozen, můj Pane, od utrpení, protože lidé jsou Tvé děti. A když udělají něco špatného, jdou do pekla, Ty trpíš. Dělám, co mohu, abych to pro Tebe zmírnila. Ty to víš. A teď je toho mnohem, mnohem méně. Budu pokračovat. Nepomáhám jen lidem nebo zvířecím lidem, to přece víš. Snažím se také minimalizovat, zmírnit nebo úplně odstranit Tvé utrpení. Kéž mi pomůžeš udělat vše, co ode mě očekáváš, můj Pane, můj MaPa – Matko a Otče – tak Milující, tak Soucitný, tak Laskavý, tak Odpouštějící. Děkuji Ti, MaPa. MaPa musíme říci: Děkujeme Ti, děkujeme Ti, můj Drahý MaPa, Nejdražší MaPa, Nejmilovanější MaPa. To znamená, Mami a Tati.

Photo Caption: „Vzkaz od Slunce v podobě výše uvedené grafiky: ‚Jsi milována a respektována‘ No, děkuji Ti, drahé Slunce, buď k tomuto světu prostě laskavé“

Stáhnout fotografii